A když už má pocit, že nemá co ztratit, udělá nejimpulzivnější rozhodnutí svého života. S nulovou zkušeností s divokou přírodou a s obludně těžkým batohem, poháněná zbylou vůlí, rozhodne se úplně sama zdolat 1770 km dlouhou vysokohorskou trasu pojmenovanou PCT - Pacifik Crest Trail. Což je nejdelší, nejtěžší a nejdivočejší stezka v celé Americe, cesta vedoucí od Mohavské pouště přes celou Kalifornii a Oregon až do státu Washington. Cheryl cítí, že když v této zkoušce dokáže obstát a překoná všechny překážky, bude na konci této cesty stát znovu a pevně na vlastních nohách.
To ale zdaleka zatím netuší, co na ní na této pouti čeká. Vyrazí na trasu hodně nepřipravená a mnohokrát se dostane na dno svých sil. Od začátku přemáhá chuť ten bláznivý podnik vzdát. Batoh jí do krve sedře záda, část cesty projde jen s jednou botou, nevyhne se setkání s chřestýši a medvědy, překonává zničující vedra i sněhové závěje. Prožije odhodlání, hněv, beznaděj, vyčerpání, osamělost a na konci své pouti znovuobjeví vlastní sílu, radost, odvahu a krásu.
Scénář k filmu vznikl podle stejnojmenné autobiografické knihy Cheryl Strayedové a jeho sepsání se ujal slavný anglický spisovatel a scenárista Nick Hornby. I díky němu vzniklo humorem okořeněné vyprávění o odvaze mladé ženy, která si tvrdohlavě razí cestu k zvolenému a hodně vzdálenému cíli. Cheryl Strayedová na svou pouť dodnes vzpomíná: "Byl to obrovsky fyzicky náročný počin zdolat PCT během 94 dnů. Ale byla to pro mě také duchovní cesta. Vydala jsem se na tuto trasu v době, kdy jsem se cítila ztracená a zoufalá, kdy jsem se ocitla v mrtvém bodě. Tato cesta mě v mnoha ohledech naučila jak doslova dát jednu nohu před druhou."
“Jak divoké bylo nechat život jen tak plynout.“
-- Cheryl Strayedová
Cheryl Strayedová opustila svůj rozbitý život s pocitem, že přišla o všechno. Vydala se do hluboké divočiny na 1770 km dlouhou pěší pouť, na které si sáhla až na dno svých sil. Zážitky Cheryl Strayedové se staly tlukoucím srdcem inspirativních, čtenářsky úspěšných memoárů, které byly více, než směsicí šílených, zničujících zážitků nezkušené turistky během její pěší túry z Mohavské pouště na severozápad, přes drsnou pacifickou hřebenovku - Pacific Crest Trail (PCT). Díky směsi punku a živelné upřímnosti se kniha stala něčím ojedinělým: portrétem moderní dospívající ženy se zpackaným životem, která uposlechla “volání divočiny” po svém. Během svého putování musela Strayedová zkrotit žízeň, horko, chlad, divoká zvířata, své nejhorší obavy i mnohem víc. Musela se změnit: najít cestu ven ze zármutku a minulosti, která ji pronásledovala.
Nyní se Strayedové úspěšná kniha představí na filmovém plátně. Filmové režie se ujal na Oscara nominovaný Jean-Marc Vallée (Klub poslední naděje). Knihu pro film zadaptoval kritikou chválený úspěšný spisovatel, na Oscara nominovaný scénárista Nick Hornby (Škola života). V hlavní roli se představí držitelka Oscara, Reese Witherspoonová, která zakoupila práva ke knize okamžitě, jakmile si knihu přečetla. Společně se rozhodli zachytit příběh, který se sice z velké části odehrává v hlavě jedné ženy (prostřednictvím toku jejích vzpomínek, obav, myšlenek, písní, básní, hněvu a úžasu), ale procestuje obrovskou vzdálenost.
Filmové eposy s tématikou divočiny vznikaly již od počátku samotné kinematografie. Od roku 1912, kdy vznikl němý film The Conquest of the Pole, přes film Jeremiah Johnson, přes Útěk do divočiny po 127 hodin, téměř všechny sledovaly osudy mužů, kteří se ocitli daleko od civilizace. Skutečnost, že se DIVOČINA vydává jiným, méně očekávaným směrem, přitahovala skupinu nadšených filmařů.
Witherspoonová, která film zároveň produkovala společně s Brunou Papandreovou, říká: “DIVOČINA se zabývá tolika skutečnostmi, které se dotýkají lidí. Je to o životě, lásce, ztrátě a rodině. Je to o ženě, která si myslela, že je zcela poražená, ale našla cestu, jak se vzchopit.”
Vallée dodává: “DIVOČINA je příběh ženy, která chce změnit svůj život a rozhodne se to udělat velmi drastickým způsobem. Vydá se na výšlap po pacifické hřebenovce. Stane se to pro ni životní cestou. Cestou objevování sama sebe a života, kdy musí najít odpovědi na všechny těžké otázky. Ale je to zároveň cesta vykoupení.”
“Když tě zradí nervy - proč bys nervů dbal?”
-- Emily Dickinsonová (zápis Cheryl Strayedové v registrační knize PCT)
Příběh DIVOČINY započal osobním příběhem Cheryl Strayedové – ženy, která se stále vzpamatovává z náhlé ztráty své inspirativní matky, rozpadu manželství a hluboké sebedestrukce. Ve snaze udělat za vším tlustou čáru, Cheryl se rozhodne pro zdánlivě nesmyslné dobrodružství. S nulovou zkušeností s divokou přírodou a s obludně těžkým batohem, poháněná svou malou, rozedranou vůlí, rozhodne se úplně sama zdolat americkou pacifickou hřebenovku (PCT), nejdelší, nejtěžší a nejdivočejší průchozí stezku v celé Americe. Sotva po několika minutách to chce vzdát. Ale nakonec vytrvá a během několika měsíců uprostřed strachu, vyčerpání a nebezpečí znovuobjeví radost, odvahu a krásu. Bylo to dobrodružství, které jí pomohlo vrátit její život do správných kolejí a přijít se syrovým, ale pozoruhodným příběhem.
Strayedová vzpomíná: “Byl to obrovsky fyzicky náročný počin zdolat PCT během 94 dnů. Ale byla to pro mě také duchovní cesta. Vydala jsem se na stezku, jako se mnoho lidí pustí do divočiny, v době, kdy jsem se cítila ztracená a zoufalá, když jsem se ocitla na místě, odkud jsem se nedokázala pohnout vpřed. Tato cesta mě v mnoha ohledech naučila jak doslova dát jednu nohu před druhou.”
Příběh Strayedové pro ni osobně hodně znamenal, ale ona netušila, jak hluboce její kniha zasáhne ostatní lidi, kteří toužili po transformačním zážitku. Jakmile byla Divočina publikována v roce 2012, okamžitě zaútočila na přední příčky žebříčků bestsellerů a získala nadšené kritiky díky svému troufalému, ale dojemně upřímnému stylu. Book Review (nedělní knižní příloha New York Times) nazvala knihu “literárním a lidským triumfem” a Boston Globe označil Divočinu jako “návykovou, nádhernou knihu, která nejen pobaví, ale po jejím přečtení nám bude líp.”
Existoval ale člověk, který si přečetl knihu několik měsíců před tím, než byla vydaná. Reese Witherspoonová, držitelka Oscara a producentka, která právě založila svou vlastní filmovou společnost s producentkou Brunou Papandreovou. Rukama jí prošly desítky scénářů, ale její reakce na Divočinu byla okamžitá a vřelá.
“Přečetla jsem si první polovinu knihy v letadle a rozplakala jsem se,” vzpomíná Witherspoonová. “Pak jsem se nemohla dočkat, až se k ní vrátím. Zbytek jsem si přečetla na zpáteční cestě. Pomyslela jsem si ‘Nevím, kdo je Cheryl Strayedová, ale potřebuji na ni číslo, okamžitě.’”
Witherspoonová zavolala Strayedové a řekla jí, jak hluboce ji její kniha zasáhla a nakolik věří, že by se kniha mohla dotknout mnoha dalších životů. “Řekla jsem Cheryl, že to je pecka. S ttouto knihou se dostanete daleko,” vzpomíná. “Připadala mi jako duchovně založený, emocionální člověk, jak byste od ní očekávali. Je velmi přímá, řekne narovinu, jak se věci mají - stejné věci, na které lidé v její knize tak dobře reagovali.”
Witherspoonová se zeptala Strayedové, jestli by od ní mohla zakoupit filmová práva - a společně s Papandreovou brzy zahájily proces vývoje scénáře. Věděly, že mají namířeno na obávané území pacifické hřebenovky s jejími nechvalně proslulými úseky, ale i na emocionální pouť, kterou zažilo mnoho lidí.
“Bylo důležité, abychom zachovali ryzost Cheryliny knihy,” říká Papandreová. “Její kniha byla tak populární, protože, ať už jste z rozvrácené rodiny nebo jste ztratili někoho blízkého či jste se potýkali s těžkostmi, je to příběh, který vám připomíná, že se můžete zachránit. Cheryl získá svůj život zpět, protože se rozhodne do něj vrátit. Chtěli jsme tento příběh odvyprávět.”
Witherspoonová a Papandreová se spojily s Billem Pohladem (12 v řetězech, Útěk do divočiny, Zkrocená hora) a společností River Road Entertainmen, aby spolupracovali na vývoji scénáře. “Bill a River Road nám umožnili najít nejlepší oporu, kterou pro nás byl Fox Searchlight,” říká Papandreová.
Nejužší filmový tým se začal formovat a k projektu se přidali i výkonní producenti Nathan Ross a Bergen Swanson. “Opravdu jsem si tu knihu zamiloval,” říká Nathan Ross, který také produkoval Klub poslední naděje. “Je to nejen fyzická cesta, ale stejně tak jde o cestu emocionální a Cheryl vyjde z této zkušenosti ve všech ohledech jako lepší člověk.”
Swansonovi, mezi jehož poslední filmy patří Stud a Děcka jsou v pohodě, film také zahrál na osobní notu. “Jsem rodák z Oregonu a děj filmu je zasazen do světa, ve kterém jsem vyrostl a který se ve filmu tak často nevidí,” říká. “Pro obyvatele Oregonu bylo jedinečné, že se Divočina stala bestsellerem na celostátní úrovni. Vysvětluje, jak důležité je pro nás naše životní prostředí a co to znamená, opravdu se napojit na divokou přírodu.”
S adaptací románu pro film se filmaři obrátili na spisovatele, který Divočině také propadl, na anglického autora a scénáristu Nicka Hornbyho. Hornby se nejvíce proslavil svými vtipnými, trefnými a velice populárními romány o současném životě a lásce – včetně Všechny moje lásky, Jak na věc a Dlouhá cesta dolů. Za filmovou adaptaci memoárů Lone Scherfigové Škola života získal nominaci na Oscara.
Strayedové literární styl ho vtáhl do děje okamžitě, jakmile otočil první stránku. “Bylo tam několik věcí, které mě uchvátily,” říká Hornby. “Cheryl píše způsobem, do kterého se dokážu vžít: nikdy jí neschází smysl pro humor, ale také dokáže promlouvat vážně, vášnivě a přímo. Líbila se mi její upřímnost a schopnost s jakou dokázala mluvit o svých malérech bez
sebelítosti nebo sebenenávisti. Zamlouval se mi její optimismus, její odhodlání najít světlo, přestože se jeho zdroj zdál být hodně daleko. Líbil se mi její hluboký vztah k umění, hudbě a knihám. Divočina mi připomínala jednu písničku Bruce Springsteena, konkrétně ‘Darkness on the Edge of Town,’ a moc jsem chtěl, aby se mi podařilo zachytit její zvuk ve scénáři.“
Jak se ponořil do psaní scénáře, doufal, že se mu do něj povede zakomponovat směsici zármutku a nezkrotné statečnosti. “Myslím, že tou velkou věcí byla syrovost. Syrovost bolesti, ztráty, samotné cesty a osamělost, stejně jako Cherylina neotřesitelná víra, že se jí tato šílená mise nějak vrátí. Její kniha má v sobě jakési kouzlo,” poukazuje Hornby. “Špatné věci jsou pohřbeny v minulosti, ale cesta sama o sobě je neobyčejně prospěšná, přes všechny fyzické bolesti a nekonečné nesnáze. A samozřejmě se tu najde i vykoupení. Všichni ho hledáme.”
